Pomáhat druhým je pro manžele Fejerovi samozřejmost
Manželé Fejerovi jsou z rodiny, kde všichni drží při sobě a pomáhají si. Projekt Ježíškova vnoučata oceňují. U nich doma je pomoc blízkým a ostatním jasná věc.
Loni manželé Fejerovi posílali dárky poštou. Letos se rozhodli, že by seniory, kterým dárek dávají, chtěli vidět, rádi by poznali jejich příběh a hlavně je zajímala reakce na překvapení.
Letos vybrali čtyři. Prvním obdarovaným byl klient Armády spásy. Od paní vedoucí věděli, že pán se k projektu staví skepticky a ve splněné přání nevěří. Realizace byla zcela v rukou pana Fejera. Jejich "dědeček" si přál počítač a to je spíše chlapská záležitost. Po velkém dopisování s paní vedoucí si PC nejen složil, ale také do něj nahrál oblíbenou hudbu a dokumenty.
„Můžeme říct, že radost měl nejen pán, kterého jsme přijeli obdarovat, ale i ostatní obyvatelé Armády spásy, kteří si užili společnost našeho psa.“
Následující víkend vyrazili v blízkosti domova už bez pejska. Dárky tentokrát vybírala paní Fejerová. Obdarovat jeli dvě dámy. První paní si přála svoje úplně první vlastní šaty. Měly být modré a s kytičkami. Věděli, že je paní na vozíku a šaty tedy musí vyhovovat i této situaci. Po velkém hledání na internetu se podařilo šaty vybrat.
„Nelituji ani minuty, které jsem hledání věnovala. Paní Olinka je totiž sluníčko a její radost byla nefalšovaná, veliká a ryzí.“
Druhá paní si přála kotníčkové papučky v červené nebo modré barvě. Do té doby manželé Fejerovi netušili, jak velký problém může představovat splnění na první pohled tak banálního přání jako jsou bačkory. Naštěstí opět zafungoval internet a bačkůrky s ovčím kožíškem objevili. I ty vykouzlily další "babičče" úsměv na tváři.
